Heuréka jela do CERNu

Heuréka jela do CERNu !

18. - 23. 8. 2003

Aneb fotoreportáž dosti stručná, jak jsme jeli přes Mnichov do CERNu a zase zpátky.
A co jsme přitom viděli jak v Deutches Museu, tak ve vlastním CERNu
a taky trochu v Ženevě a v Alpách.
A jak to vše bylo.
A proč.

Nejdřív proč se to stalo.

Všechno to vlastně "spískal" Jiří.

Tedy RNDr. Jiří Dolejší, CSc. z Ústavu částicové a jaderné fyziky MFF UK Praha.

Jeho zájmy totiž nejsou jen úzce odborné, ale týkají se i fyzikálního vzdělávání - včetně vzdělávání českých učitelů fyziky. A s vehemencí, s níž ve starém Římě Cato bouřil "Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno!", Jiří často opakuje, že učitelé fyziky se musí co nejvíce dozvědět o současné fyzice, o tom, oč v ní jde a co to vlastně obnáší dělat fyzikální výzkum.

Jiří jen nemluví, Jiří koná. Spojí-li se s někým tak aktivním, jako je Irena Koudelková, výsledek sice nedosahuje rozměrů punských válek, ale cosi se pohne.
V srpnu 2003 jsme se pohnuli my. Tedy jeden autobus plný českých a slovenských učitelů a učitelek fyziky, budoucích učitelů a doktorandů, účastníků projektu Heuréka. (A zčásti jejich "spřízněných duší".) A stálo to za to.

Nebudu zde rozebírat, jak nás Jiří nejdřív na MFF UK v Tróji, odkud jsme vyráželi, poučil, kam vlastně jedeme a co tam bude k vidění. Pomineme i první nocleh, ještě na české straně hranic. (Ten byl významný snad jen tím, že jsme naposledy spali v normálních postelích - tedy alespoň větší část výpravy. Původně sjednaný hotel blízko CERNu totiž nakonec nebyl k dispozici, takže se na poslední chvíli dojednávalo ubytování v kempu ve vlastních stanech. Dlužno říci, že nikoho z účastníků taková drobnost nerozházela - čeští učitelé a učitelky fyziky nejsou žádné padavky!)

V úterý po ránu jsme dorazili do Mnichova, a jakmile se otevřely brány, nahrnuli jsme se do muzea.
Ovšem není to Deutches Museum stánek ledajaký. Posuďte sami:
(Chcete-li si detaily, můžete si fotografie zvětšit klepnutím myší.)

Začneme něčím pro nejmenší.

Tohle je jedna část "dětského koutku".
Místo obligátních plyšáků a prolézaček - spousta fyziky
a technologií.

Tady zrovna různá vodní kola a šrouby...

Tohle se taky týká vody.

No řekněte, kde můžete vidět takovýhle krásný trkač?
(A vedle něj skutečně fungující model.)

Tady je voda jen pomocným médiem.
Jde o "detekci" vlnění a o různé možnosti, jak měnit kmitavý pohyb na elektrický signál (a zpět).

(Klepněte na fotografii, abyste ji viděli v detailu.)

Tohle měli v sekci telekomunikací
a skutečně to krásně fungovalo.

A tohle je část matematického kabinetu.
(Dřevěnou Möbiovu pásku jsem tedy ještě neviděl!)

Tady už jsme ve fyzice.

Standa Gottwald zkouší,
zda i v Mnichově platí Boylův-Mariottův zákon.

(Opravdu platil, já si to taky zkusil.)

Tady zase Jarda Reichl studuje tlumené vlnění.

No a ten krásný oblouk na bleskojistce!

Stačí na panelu před exponátem stisknout tlačítko.

Tohle je určitě originální královská koruna,
se kterou prováděl svůj pokus Archimedes.

No nezvolali byste "Heuréka" !?

A takových věcí tam mají spoustu pater. Na pořádnou prohlídku by nestačil snad ani týden. A my měli jen jeden den. Není divu, že po zavření muzea jsme takhle sbírali síly před autobusem:

Pak jsme ještě v roli turistů okoukli podvečerní a večerní Mnichov a po desáté večer vyrazili vstříc Švýcarsku a CERNu.

Kdo se chcete na exponáty mnichovského Deutches Museum podívat podrobněji, máte několik možností:

- navštívit jeho webové stránky (jsou v němčině i angličtině)
- prohlédnout si další mírně komentované fotografie
(pozor, je jich asi stovka,
po telefonní lince může jejich stahování chvíli trvat)
- zajet do Mnichova (vřele doporučujeme!)

Další stránka
(Heuréka již v samotném CERNu)