Projekt Heuréka

Fyzikální procházky Prahou

Naše fyzikální procházky Prahou začaly, jako každý společný seminář, u Ireny Koudelkové na ZŠ Červený Vrch v pátek večer. Byl před námi vskutku zajímavý víkend, a proto se dostavilo opravdu mnoho natěšených „heuréčáků“ a „heuréčaček“. Než jsme se však začali nořit do tajů fyzikální i nefyzikální Prahy, měl pro nás připravenu zajímavou prezentaci Leoš Dvořák. Jednalo se o fyzikální hrátky se sondami měřicího systému LabQuest firmy Vernier. Bylo to zajímavé a poučné seznámení, i když řada z nás tento měřící systém zná od Vaška Pazdery a Vlasty Havránka, kteří jsou jeho zapálenými uživateli a bez příslušných sond je můžeme potkat jen zřídka. Ale vždy je co objevovat, vždy se dá najít něco nového.

Po tomto příjemném naladění se před námi začaly rýsovat konkrétní obrysy sobotního putování po Praze. Od Ireny jsme dostali všechny potřebné informace a materiály, bez kterých bychom se v sobotu těžko obešli. Přes noc jsme se s nimi pak blíže seznamovali.

V sobotu ráno jsme se odebrali do centra Prahy. Začalo tak naše bližší seznamování s jejími krásami. Naše putování odstartovalo na Staroměstské radnici, resp. před jejím orlojem, přesně v 9 hodin. Po skončení defilé apoštolů jsme podnikli VIP prohlídku radnice. Byla to vskutku skvostná prohlídka se zajímavým výkladem. Paní průvodkyně se nám věnovala opravdu do roztrhání těla. Ukázala nám spoustu zajímavostí a odpověděla na naše všetečné otázky. Radnici jsme s její pomocí prozkoumali od hlavy až k patě, resp. k podpatí, tj. až po sklepení. Obdivovali jsme překrásnou výzdobu (mj. nás velmi zaujal opticky zajímavý Brožíkův obraz ve stejnojmenném sále), technické vychytávky (např. zámků a pochopitelně orloje, který jsme si prohlédli i zezadu), fantastické výrobky našich nevidomých spoluobčanů (zejména ty výrobky, které vyluzovaly zvuky, tj. souvisely s akustikou, nebo ty, které pro nás, vidoucí, představovaly zajímavé optické řešení)… Než jsme se pak rozprchli po Praze, Zdeněk Drozd nás ještě stačil zasvětit do astronomických tajů orloje. A pak začalo zkoumání Prahy dle uvážení každého z nás. Skupinky lidí, které zajímaly obdobné věci, jsme měli vesměs vytvořené již v průběhu našeho zkoumání zajímavých tras, jejichž popisy jsme obdrželi od Ireny v pátek. Někteří stihli prozkoumat jednu navrženou trasu, jiní jich stihli více. Prostě přišli si na své všichni. I rodilí Pražáci totiž zjistili, že Prahu vlastně neznají a třeba denně procházejí/projíždějí kolem opravdu kuriózních pamětihodností. Ti ostatní sice v Praze nebyli také poprvé, ale znali spíše pohled na toto město jaksi zdola, tj. převážně z vozů metra. A dále se jim znalost Prahy zúžila na okolí ZŠ Červený Vrch. Poznali jsme, že Praha vskutku nemá zajímavé jen historické centrum, že existuje i spousta zajímavostí na jejích okrajích. Nejde tedy jen o historické skvosty a zajímavosti, ale i stopy novodobé historie a současnosti. A není tu opravdu nouze o zajímavosti ryze technické, fyzikální a matematické. Tyto procházky tak byly na jedné straně obrovskou hostinou, na straně druhé pouhou ochutnávkou a inspirací pro celou řadu procházek dalších. Vše se prostě stihnout nedá.

I když jsme se rozprchli po Praze do nejrůznějších jejích koutů a zákoutí, naše cesty měly společné zakončení, a tím bylo Klementinum a jeho prohlídka. Především jsme se zajímali o jeho fyzikální poklady. Neopomenuli jsme pochopitelně navštívit místa, kde se po dlouhá desetiletí pozoruje, zkoumá a zaznamenává počasí v Praze. Seznámili jsme se s řadou z dnešního pohledu kuriózních měřících přístrojů. To nás opravdu nadchlo a někteří se do slova a do písmene nemohli od toho všeho odtrhnout. Ale čas neúprosně ukusoval ze sobotního koláče. Byl čas se vrátit na „Červeňák“. Cestou jsme uspokojili i naše materiální potřeby a utišili volání našich žaludků o alespoň malou pomoc.

Večer jsme se vzájemně podělili o naše zážitky, přičemž jsme se zaměřili na fyzikální pozoruhodnosti, které jsme v Praze našli. Tímto povídáním jsme se pochopitelně navnadili na další fyzikální procházky Prahou, na zkoumání a hledání toho, co jsme nestihli. Prostě zážitky byly fantastické a inspirující a… Před spaním jsme si ještě popovídali o Heuréce jako takové, o tom fantastickém společenství lidí, které nás obohatilo a obohacuje. A aby nás obohacovalo i nadále, probrali jsme pochopitelně i naše plány a přání do budoucna. Zamysleli jsme se nad dalším směřováním Heuréky a naplánovali některé akce na další školní rok. Opravdu je na co se těšit!

A co neděle? V neděli jsme se přesunuli na MFF UK do Holešoviček (tedy jak se říká do Tróje, i když toto místo patří katastrálně k Libni - to není jediný paradox, se kterým jsme se v Praze potkali). Zde nás čekal Zdeněk Drozd a jeho slibované vážení Zeměkoule. A opravdu, v jedné z poslucháren se nachází zařízení, které nemají v celé střední Evropě (alespoň ne ve funkčním stavu). Provedli jsme si tedy Cavendishův experiment, změřili si vlastně gravitační konstantu a jejím prostřednictvím zvážili naši planetu. Ne každý má tu příležitost si vyzkoušet takové fundamentální měření vlastníma rukama…

Prostě a lapidárně řečeno, tento víkend byl opravdu super a fráze o tom, že kdo nepřišel, prohloupil, je jen neumělé a slabé vyjádření. Tato krátká reportáž nemůže (a ani nechce) popsat a vyjádřit to, co se musí zažít na vlastní kůži. Vše bylo pro nás novým impulsem a nakopnutím do naší práce… A to nemluvím ani o počasí. Irena ho objednala opravdu dobře. Asi ví, kam se obrátit. Bohužel to bylo jediné, co nám neprozradila…