Heuréka v Bratislave

Pátek Sobota dopoledne, odpoledne, večer Neděle

Heuréka v Bratislavě

20. - 22. 2. 2004

Co to bylo: První seminář Heuréky mimo území ČR
Pro koho: pro zájemce hlavně z řad slovenských učitelů fyziky,
kteří chtěli zjistit, "co je to ta Heuréka vlastně zač"
Kolik lidí se účastnilo: 18
Jak dlouho trval: 41 hodin
(od pátku 20.2. 19:00 do neděle 22.2. 12:00; včetně spánku :-)
Kde: 1. soukromé bratislavské gymnázium, Bajkalská ulice
Celkový dojem: fajn
(dobře jsme si rozuměli a snad jsme se neviděli naposled)

Tak, to byla hodně stručná informace. Fotografie řeknou mnohem víc. Bratislavský seminář bychom samozřejmě mohli i slovně popsat barvitěji a "epicky rozvláčněji". Třeba:

V krásných a slunných dnech na sklonku února 2004 se Heuréka rozjela do hlavního města Slovenska. Jak k tomu došlo?
V prosinci 2003 na konferenci "Šoltésove dni" vystoupila Irena Koudelková s příspěvkem, shrnujícím základní informace o projektu Heuréka. Někteří účastníci projevili zájem dozvědět se víc a zažít atmosféru a způsob práce na našich seminářích. Ovšem kdyby tak všichni nemuseli jezdit do Prahy... Irena je člověk otevřený novým podnětům a výzvám, takže šlo jen o to, najít pro seminář vhodný prostor. Tedy vhodnou školu. Zde zase projevili mimořádnou flexibilitu bratislavští organizátoři. Během snad půlhodinky se škola našla. A tak jsme se v krásných a slunných dnech na sklonku února 2004 rozjeli -

... ne, takhle by to nešlo, to bychom opravdu zabředli do přílišné epické šíře. Fotografie to opravdu ukáží mnohem barvitěji.

Na co ale nesmíme zapomenout, je poděkovat těm, pod jejichž "ochrannými křídly" jsme prožili krásný (pracovní, ale "vnitřní baterky dobíjející") víkend. Tedy RNDr. Tatiane Hajdúkovej z Metodicko-pedagogického centra mesta Bratislavy, která seminář organizovala, propagovala, sháněla účastníky i materiální zajištění, a Dane Jančinovej, ředitelce 1. súkromného gymnázia, Bajkalská 20, kde jsme našli přístřeší, velice přátelské prostředí, spoustu pomůcek a výborné podmínky pro seminář. Moc děkujeme!

Poděkování patří i účastnicím Heuréky, které nám pomáhaly s některými aktivitami - zejména Jitce Huškové, Viktorii (Vice) Karászovej a také Andree Marenčákovej. (Na patřičných místech bude vidět, k čemu všemu nás "vyhecovaly".)

Velmi příjemný dojem z celého semináře byl dán i tím, že všichni přítomní měli o získání nových zkušeností opravdu zájem a neváhali se zapojit do jakýchkoli aktivit, ať už fyzikálních nebo obecnějších, zaměřených na vzájemnou interakci a komunikaci. Za tenhle přístup díky opravdu všem.

Ale teď už to vezmeme chronologicky.

Páteční večer začal některými klasickými seznamovacími aktivitami. Vše bylo dobrovolné, ale nikdo se neostýchal zapojit. Dozvěděli jsme se přitom zajímavé věci. Třeba když jsme měli zjistit, kdo má doma nějaké exotické zvíře, kdo umí z hromádky součástek postavit zesilovač, kdo spal vloni "pod širákem" a podobné informace. Podívejte, jak jsme při tom byli aktivní:

(Chcete-li vidět podrobnosti, poklepejte na fotografii. Pro návrat pak ťukněte na tlačítko "Zpět".
Totéž platí i pro všechny následující fotografie.)

Her bylo víc a užili jsme si je, i když jsme si uvědomovali, že se tím zároveň seznamujeme s aktivitami, které můžeme dělat se žáky a s dětmi a mládeží vůbec (třeba na školách v přírodě, ale i při mnoha jiných příležitostech).
Ostatně, takhle je to v Heuréce často. Spoustu aktivit, výukových situací a konkrétních fyzikálních témat zažíváme v roli žáků - a už tím se začínáme připravovat na to, jak je použít jako učitelé.

Třeba řídit zezadu "vláček" lidí se zavázanýma očima je docela zajímavá zkušenost.

Jednak si ověříme, jak se na ovládání směru projeví zpoždění dané reakční dobou, vyzkoušíme si komunikaci pomocí různých signálů (samozřejmě se přitom nesmí mluvit!), pocítíme odpovědnost toho, kdo vede, a prožijeme pocity člověka, který poslepu vstupuje na neznámý terén a musí důvěřovat těm, kdo jej navigují...

Zažije se přitom hodně legrace, ale jak to tak bývá, pod legrací je skryto o dost víc. Není špatné si pak o svých pocitech popovídat. Což jsme také činili.

Pak jsme se ještě, krom jiného, zamýšleli, jak nás v minulosti naši učitelé učili fyziku. A co se nám na tom líbilo a co nám vadilo. Když ležely popsané papíry mezi námi, mnozí jsme si asi v duchu řekli: "a děláme my to lépe"?
Ovšem určitě se snažíme se vylepšovat. Takže v kruhu podobně smýšlejících nebyl důvod se tvářit zachmuřeně:

Dobrá nálada nevyprchala ani při poslední večerní aktivitě, kterou byl krátký test. Sice nám ukázal, že i zdánlivě jednoduché úlohy mohou být někdy zapeklité, ale od toho jsme tady, abychom se s nimi "popasovali". A když jsme někde narazili?
Jak Irena zdůrazňuje, chyba je normální. (Ostatně, stejně je tomu ve fyzice jako vědě.) Takže když narazíme a když o chybě víme, výborně, je to příležitost se poučit.
Poznámka na okraj:
Test se nevybíral a neznámkoval. Nebylo vítězů a poražených. A účastníci se podle výsledků netřídili do žádných kategorií. Heuréka není jen pro ty, kdo podobné testy suverénně zvládnou, ani jen pro ty, kdo se po testu tlučou do čela "jak to, že jsem se na tohle nachytal". Heuréka je a chce být příležitostí pro všechny. Tedy pro všechny ty, kdo neřeknou "já vystačím s tím, co jsem dělal vždycky, a s ničím novým se nechci otravovat".

Po skončení "oficiálního programu" se ještě trochu povídalo ve větších i menších skupinkách a pak už byl čas spát. A těšit se, co nás čeká v sobotu.

Další stránka
(sobota dopoledne)