Zpět na hlavní stránku Heuréky  
Předchozí stránka  (sobota odpoledne)   

Další stránka  (sobota odpoledne)   


Heuréka v Bratislavě

(sobota 22. 2. 2004 dopoledne)


Fotografie radiové galaxie Centarus na dveřích naznačuje, že by mohlo jít o učebnu fyziky. V sobotu jsme ji bohatě využívali. Úderem deváté ráno s námi Irena začala úplným základem: vlastnostmi látek pevných, kapalných a plynných.

Samozřejmě, šlo o ukázku, jak lze vystavět hodiny fyziky "podle Heuréky" a jak se v nich učí.
Opravdu je to v něčem netradiční. V klasické výuce fyziky si žáci běžně nezkoušejí zapalovat svíčku na dálku (byť jen na pár centimetrů) a nediskutují, co z tohoto experimentu vyplývá. A přitom je to pokus, který rozhodně zaujme:

  

  

   

  

Tady Irena předvádí, že to, co hoří na vosku, jsou jeho páry.
 

Co z toho asi tak vzejde?

Vida, docela efektní pokus!

(Přitom pokus naprosto bezpečný, když se to umí.)

Nejde ovšem jen o vnější efekt.
Ten se líbí a přitáhne pozornost.
Heuréka ale zdaleka není jen sled efektních pokusů!
Diskuse, přemýšlení, "objevování" a řada dalších věcí k ní patří právě tak, jako hezké experimenty.

Tady třeba Ľubica přemýšlí, jak přelít plyn, který není vidět, z jedné sklenice do druhé.

Zdařilo se!

Zkouška zapálenou špejlí ukazuje,
že propan-butan byl opravdu přelit.

Omlouvám se, že to vypadá, jako když jsme si pořád hráli s ohněm.
Ale když ony ty fotografie, kde něco plápolá, jsou nejefektnější. :-)
Práce s oxidem uhličitým a se vzduchem
nevypadá na fotkách zdaleka tak působivě...

  

Ľubica nebyla jediná, kdo byl vyvolán.

Zde třeba Tatiana plní ještě složitější úkol:
přelít plyn nejprve do druhé sklenice a z ní pak do třetí.

  

A takových momentů se zde vystřídalo moc.


Jak ze závěrečné ankety, tak z bezprostředních ohlasů bylo jasné, že ukázka hodiny se opravdu líbila.


Pak jsme si zkusili skupinovou práci.

Měření kmitů kyvadla může připadat jako klasická laboratorní úloha. Irena jí ovšem dělá s žáky už v šesté třídě. Vysvětlila proč, k čemu dále výsledky využívá, proč žáci měří počet kmitů a ne dobu kmitu... Nejdřív si ale účastníci ve dvojicích kývání kyvadel proměřili sami:

Z výsledků naměřených všemi skupinami si pak účastníci nakreslili graf:

Najít v grafu, jak dlouhé kyvadlo kmitá jedenkrát za sekundu, je pro nás věc jednoduchá - pro šesťáky ovšem něco, co není jednoduché vymyslet. (Ovšem když to vymyslí sami nebo nad tím problémem tvrdě přemýšlí a pak je "osvítí" řešení, které našli jejich vrstevníci, budou si ho pamatovat podstatně lépe, než kdyby se příslušný postup jen "našprtali" z učebnice.)

Jak jsme zkoušeli možnosti využití této úlohy ve vyšších ročnících, měřili doby kmitů, linearizovali závislost druhé mocniny doby kmitu na délce a dopočetli gravitační zrychlení, už tady nebudu popisovat. Ostatně, pak už byl čas na oběd. Po něm nenásledovala siesta, ale odpolední program.


Předchozí stránka
(pátek)

Další stránka
(sobota odpoledne)

© Leoš Dvořák, 25. 2. 2004