Zpět na hlavní stránku Heuréky  
 

Pátek    Sobota    Neděle   


7. víkendový seminář Heuréky
pro učitele ze škol
 
23. - 25. 1. 2004
 ZŠ Červený vrch, Praha

 


Ze začátku jsme tyto semináře nazývali "semináře pro nové účastníky - učitele ze škol". Ale to už vlastně není pravda.
Účastníci dávno nejsou noví. Vždyť v  lednu 2004 jsme se, nepočítáme-li další akce, setkali již po sedmé. Pravda, několik původně přihlášených přestalo jezdit, ale pár dalších zase přibylo - a někteří původně "noví" už jezdí i na semináře pro účastníky "tradiční". Ostatně, od podzimu se tento seminář propojí se seminářem pro tradiční účastníky. Takže setkávat se budeme dál.
Ale přece jen nás ještě na jaře čeká pár samostatných víkendových seminářů. Ten lednový byl věnován převážně elektromagnetismu

V pátek večer nás Irena hned "rozhýbala" malým testem. Problémy se týkaly elektrostatiky a elektrických obvodů. A jak je v Heuréce zvykem, řešení se hned zkoušela a ověřovala prakticky. (Jak že jsme to už dříve zformulovali jednu ze zásad Heuréky?  Nějak takhle: Autoritou při rozhodování, co je správně a nesprávně, není učitel, ale příroda - tedy pokus.)

  

  

  

  

   

A rovnou se také diskutovalo, jak řešení nejlépe okomentovat a přiblížit žákům.

 

I ve zdánlivě jasných partiích se mohou vyskytnout šalamounské otázky. V testu byla úloha, vymyslet pokus (či pokusy), pomocí něhož dokážeme, že existují dva druhy náboje.
A hned se objevila otázka: "a jak dokážeme, že neexistují tři nebo víc druhů náboje?" ! Tuhle lahůdku jsme si nechali jako "domácí cvičení" přes noc až na sobotní dopoledne. Jak byste se s ní poprali vy?
(Neříkejte prosím, že je přece běžně známé, že existují právě dva druhy elektrického náboje. Ta správná otázka je: "A jak to víme?" Samozřejmě, že většinou ze školy. Ale to se člověku vybaví dialog ze Starců na chmelu: "Copak vám to neříkali ve škole?" "Jo, ve školééé..." Takže ještě jednou: Jak to víme, že není víc druhů náboje, než dva?)

Aby nezůstalo jen u testu, užili jsme si pak trochu legrace
s van de Graaffovým generátorem.

Vstávaly nám z něj vlasy na hlavě...

  

Zase to přineslo i nové nápady.

Bubliny, které Jiří vyfukoval poblíž nabité Vicy,
se k ní přitahovaly
(inu ano, nehomogenní elektrické pole, polarizované bubliny...).

Ale když se jí dotkly, tak ty, co nepraskly,
velkou rychlostí odlétaly pryč.

(Na fotografii to není moc vidět, ale zvětšete si ji poklepáním.
Stejně to můžete udělat i s ostatními.)

To jsem si nemohl nechat ujít a zkusil jsem si upravený pokus.

Opravdu, když jsem byl nabitý a vyfukoval bubliny,
vystřelovaly ode mě jako divé.

(To fotografie bohužel nezachytila vůbec. Ale zkuste si to, je to nádhera. Jen držet jednou rukou nádobku s roztokem, druhou brčko na vyfukování, třetí - moment, tu už nemám, no vidíte, ještě musí člověk držet přívod od van de Graaffova generátoru a navíc balancovat na kusu polystyrénu a snažit se ničeho kolem nedotknout - tak to vyžaduje trochu pozornosti. Ovšem bubliny skutečně odletují velmi rychle.)


A pak už bylo skoro jedenáct večer, tak jsme šli spát. Zvědaví, co nás čeká v sobotu.


 

Další stránka
(sobota)

© L. Dvořák, 2. 2. 2004