|
|
Ze začátku jsme tyto semináře nazývali "semináře pro
nové účastníky - učitele ze škol". Ale to už vlastně
není pravda. Účastníci dávno nejsou noví. Vždyť v lednu 2004 jsme se, nepočítáme-li další akce, setkali již po sedmé. Pravda, několik původně přihlášených přestalo jezdit, ale pár dalších zase přibylo - a někteří původně "noví" už jezdí i na semináře pro účastníky "tradiční". Ostatně, od podzimu se tento seminář propojí se seminářem pro tradiční účastníky. Takže setkávat se budeme dál. |
|
Ale přece jen nás ještě na jaře čeká pár samostatných víkendových seminářů. Ten lednový byl věnován převážně elektromagnetismu. | |
|
|
V pátek večer nás Irena hned "rozhýbala" malým testem. Problémy se týkaly elektrostatiky a elektrických obvodů. A jak je v Heuréce zvykem, řešení se hned zkoušela a ověřovala prakticky. (Jak že jsme to už dříve zformulovali jednu ze zásad Heuréky? Nějak takhle: Autoritou při rozhodování, co je správně a nesprávně, není učitel, ale příroda - tedy pokus.) | |
A rovnou se také diskutovalo, jak řešení nejlépe okomentovat a přiblížit
žákům.
|
|
I ve zdánlivě jasných partiích se mohou vyskytnout šalamounské
otázky. V testu byla úloha, vymyslet pokus (či pokusy), pomocí něhož
dokážeme, že existují dva druhy náboje. A hned se objevila otázka: "a jak dokážeme, že neexistují tři nebo víc druhů náboje?" ! Tuhle lahůdku jsme si nechali jako "domácí cvičení" přes noc až na sobotní dopoledne. Jak byste se s ní poprali vy? (Neříkejte prosím, že je přece běžně známé, že existují právě dva druhy elektrického náboje. Ta správná otázka je: "A jak to víme?" Samozřejmě, že většinou ze školy. Ale to se člověku vybaví dialog ze Starců na chmelu: "Copak vám to neříkali ve škole?" "Jo, ve školééé..." Takže ještě jednou: Jak to víme, že není víc druhů náboje, než dva?) |
|
|
|
Aby nezůstalo jen u testu, užili jsme si pak trochu
legrace Vstávaly nám z něj vlasy na hlavě... |
|
Zase to přineslo i nové nápady. Bubliny, které Jiří vyfukoval poblíž nabité Vicy, Ale když se jí dotkly, tak ty, co nepraskly, (Na fotografii to není moc vidět, ale zvětšete
si ji poklepáním. |
|
To jsem si nemohl nechat ujít a zkusil jsem si upravený pokus.
Opravdu, když jsem byl nabitý a vyfukoval bubliny, (To fotografie bohužel nezachytila vůbec. Ale zkuste si to, je to nádhera. Jen držet jednou rukou nádobku s roztokem, druhou brčko na vyfukování, třetí - moment, tu už nemám, no vidíte, ještě musí člověk držet přívod od van de Graaffova generátoru a navíc balancovat na kusu polystyrénu a snažit se ničeho kolem nedotknout - tak to vyžaduje trochu pozornosti. Ovšem bubliny skutečně odletují velmi rychle.) |
|
|
|
A pak už bylo skoro jedenáct večer, tak jsme šli spát. Zvědaví, co nás čeká v sobotu. |
|
|
|
Další stránka |
© L. Dvořák, 2. 2. 2004