Zpět na hlavní stránku Heuréky  
Předchozí stránka (začátek semináře)

Další stránka (neděle)


7. seminář Heuréky pro učitele ze škol /2/
 
 (sobota 24. 1. 2004)


Ano - magnetické pole, vodiče s proudem a podobné záležitosti jsou v zásadě jednoduché.
Jen jak to umět co nejnázorněji ukázat a vysvětlit.
Nebo ještě lépe (v duchu Heuréky), jak k pochopení těchto věcí žáky dovést,
jak je dovést k tomu, aby si vše podstatné z pokusů samy objevily.

Tady nad tím hloubají Hana a Jana...

... a také všichni ostatní:

Jak vidno, atmosféra byla výrazně pracovní.


A co způsobilo, že se teď všichni shlukli kolem stolu?

Že by magnetické pole?

No ovšem!

Ale kam míří magnetická indukce?

Tam?  Nebo tam?

Piliny a malé magnetky jsou nad všechny obrázky v učebnici...

 

(Pardon, tohle bylo trochu přehnané tvrzení.
Nic proti učebnicím a názorným obrázkům.
Potřeba je obojí - srozumitelné obrázky i realita.)

Samozřejmě, v učebnici na obrázku by ty magnetky byly natočeny "uhlazeněji".
Ale tyhle zase ukazují, jak to pole kolem cívky opravdu vypadá.

(Jako i u dalších fotografií, také zde si po klepnutí můžete prohlédnout vše detailněji.)

Ovšemže jsme všichni viděli takovýhle pokus s pilinami už mockrát. (A chceme věřit, naprostá většina učitelů ho také ukazuje svým žákům. Nebo snad ne?) Ale stejně je to pěkné si to znovu zopakovat, okouknout případná vylepšení, diskutovat o tom, jak nejlépe ten pokus provést a využít.

A teď dochází na skoro "kontroverzní" téma:

Indukční čáry jako pružné gumičky!

(Sám jsem se tomu kdysi vzpíral. Zdálo se mi to málo přesné, málo obecné... Přece jen, říkal jsem, Lorentzova síla je Lorentzova síla, tím se vypočte všechno. K čemu nějaké gumičky?
Ovšem Faraday si je tak představoval a fungovalo mu to na ledaccos.
A i dnes představu natahovaných, přetrhávaných a napojovaných indukčních čar s výhodou užívají třeba astrofyzikové při popisu interakce magnetického pole Slunce a slunečního plazmatu,
jak se můžeme dočíst třeba v pěkné populární knížce R. Kippenhahna
"Odhalená tajemství Slunce". A na otázky typu
"Kterým směrem působí síla na vodič s proudem v poli magnetu?"
to funguje opravdu dobře. Takže ten model stojí za úvahu.)

 

 

A tady už tu sílu na vodič s proudem zjišťujeme prakticky:

Na cívce z několika závitů...

... i na školním elektromotorku...

... a konec konců i na jednoduchém "ampérmetru" z korkové zátky.

(K té zátce je ovšem potřeba ještě pár věcí, bez drátu a magnetu to nepůjde. Kousek banánu, do něhož zasahuje osička přístroje vyrobená z jehly, tam není jen humorným doplňkem. Zvyšuje totiž tlumení daného měřicího přístroje, aby se ručka příliš dlouho nekývala. Nutno dodat, že banán na to není ideální. Kdysi jsme na jarním soustředění se studenty vyzkoušeli, že úplně nejlíp vyhovuje jahodový džem... :-)


Ani jsme skoro nezpozorovali, že se nám mezitím při pilném experimentování nachýlil podvečer...

Ba ne, nebyli jsme pořád zavření. Po obědě byla procházka (a při ní ovšem kromě plnění poznávacích úkolů i úvodní diskuse o Rámcových vzdělávacích programech tedy RVP - aktuální otázky týkající se školství se nám nevyhýbají). A celý den bylo krásně.

Večer jsme pak krom jiného měli delší diskusi o těch RVP, pak se v kuloárech řešilo, co kdo potřeboval do školy i jinak, pár lidí si při kytaře a viole s chutí zazpívalo... A taky se šlo spát, protože nás čekala ještě neděle.


Předchozí stránka
(začátek semináře)

Další stránka
(neděle)

© L. Dvořák, 4. 2. 2004