Takhle vypadá fyzika v praxi.

(Abychom se najedli, musí se vařit.
Aby se vařilo, musí kamna hořet.
Aby hořela, musí být dřevo...)

Podívejte, jak máme na fakultě šikovné doktorandy resp. budoucí doktorandy...
(Mirku a Janku, díky. Všem ostatním taky.)

Tohle není tak úplně o silách a interakcích.

Když ale ve středu 7. 5. 2003 přecházel Merkur
přes sluneční kotouč, nemohli jsme si to nechat ujít.

Jakub a Jiří pečlivě zakreslují polohu Merkura.

... a tady ho vidíme!
Ne namalovaného, tohle je skutečná projekce z dalekohledu.
Merkur není to uprostřed (to je sluneční skvrna), ale ta malá tečka vyznačená červenou šipkou.

A tohle už je o interakcích.

Janča a Jirka (Qitek) diskutují o problematice rozptylu.

(Zní to učeně, zvlášť, kdybychom řekli, že šlo o rozptyl na tuhém válci. Ovšem příslušný pokus šlo dělat s kuličkami a kalíškem a později ruličkou toaletního papíru... Ale stejně by to byla  pěkná ilustrace do 2. ročníku do předmětu Teoretická mechanika.)

Diskutovalo se i v podstatně větších skupinách.

Ovšem nejen diskusemi živ je fyzik či učitel.

Tady máme Zdeňka Drozda s několika experimenty s vajíčky.

To vajíčko nelovil, ale prostřeloval. Věřte či nevěřte, opravdu je značný rozdíl, jestli se prostřelí vařené, nebo syrové :-)

... a tady ještě jeden pokus pro ilustraci, co vše takové vajíčko unese.

(Hrnec stojí na desce, ta na třech vajíčkách a ty na další desce.  Zdeněk to bude ještě vylepšovat...)

A zase vzduchovka!

Tentokrát Jakub s Pavlem měří rychlost diabolky metodou balistického kyvadla.

Dámy jsou jemnějšího založení,
a tak se raději věnovaly sestrojení Heronovy fontány.

(Ač to na téhle fotce není moc vidět, opravdu stříkala.
Experimentovali jsme pak i s její variantou, kde byly baňky zapojeny "do série". Taky tam máme ještě co vylepšovat - ale princip je slibný.)

Já (L.D.) jsem si předsevzal změřit, jakou silou je napínána struna na kytaře.

Na téhle fotce to ovšem už není kytara, ale viola,
kterou s pozoruhodnou důvěrou pro pokus dobrovolně zapůjčil Radko. (Viola i struny vydržely.)

A toto je dobrý duch hraštických soustředění - Zdenička.

Její kuchyně byla v závěrečné anketě účastníků ohodnocena velmi, velmi vysoko.

A jen tak mimochodem naplánovala a zorganizovala celý mimoodborný program a v sobotu v noci ještě měla zajímavé povídání o elementárních částicích.

Prostě, jak to má na tričku: Blbne, jak jen to jde. A jde jí to dobře
(Skutečnost, že den po návratu z Hraštice suveréně obhájila diplomovou práci, je už jen takovou třešničkou na dortu.)

Neblbne sama, blbne s Jankem.

I díky němu jsme měli mimoodborný program
jedna báseň,
úspěšně se podílel i na provozu kuchyně

- a to, že taky den po návratu obhájil diplomku za jedna,
už snad ani nemusíme dodávat.

 
(Ten ručník za krkem nehodlám hodit do ringu, to jsem měl od sluníčka spálený krk.)

...a ještě přitom stačila vymýšlet detaily mimoodborného programu...

Například tady jsme si hráli na kartgorafy a vyměřovali tok potoka.

(Dá to dobrou představu, k čemu všemu je dobrá geometrie a k čemu všemu by bylo dobrých pár pomůcek, kdybychom je bývali měli...)

Projekt pro tři:

 Jiří, Iva a Janička jako zapisovatelka naměřených hodnot.

(Za chvíli si řekneme, oč šlo.)

A projekt pro jednoho (či jednu).

Hledání čtyřlístků?

Ne, to jen Zuzana pečlivě sleduje pohyb housenky.

(Ano, ve fyzice nemusí jít vždy jen o pohyb abstraktního tělesa Ť z bodu A do bodu B ...)

Podívejte se, jak nad problémy hloubají třeba...

Přece zas jeden "osamělý vlk"!

(Tady se sám a sám snažím pomocí hadiček, lavóru a kelímku ověřovat Poiseuillův zákon a změřit viskozitu vody. Zhruba to jde, ale je v tom takových zajímavých detailů a věcí, které bude potřeba dotáhnout...)

A druhý samotář, tentokrát studující.

(To se Tomáš připravuje na státnice. Bude při nich mimo jiné předvádět, jak by skutečně učil nějakou partii fyziky - a tak je dobré vědět, jakže je to v učebnicích...)

Mirek má za sebou už nejen státnice, ale i doktorandskou rigorózní zkoušku, a tak se může směle věnovat střelbě.

Nebo, že by Veronice předváděl, jak dokáže ochránit rodinu?

(Ale ne, to je zas další způsob, jak měřit rychlost diabolky. Práce třecích sil na zastavení špalíčku musí být rovna jeho kinetické energii, počáteční rychlost špalíku spočteme ze zákona zachování hybnosti...)

Ovšem nejen fyzikou živ je člověk.

Pořádna bašta taky přijde k duhu.

(Přece v tom hrnci nebudeme nechávat zbytky...)

A což teprve, když se přijel podívat Peter Žilavý s rodinou a přivezli tři pekáče výborné sladké pochoutky...

(Experimentálně je prověřeno, že tři pekáče příliš dlouho nevydrží. Majko, díky moc, bylo to mňam.)

Na co to všichni tak zírají?

Aha, zmagnetovaná jehla zapíchnutá v korku a kousek dál magnet. Když se to šikovně udělá, korková zátka se pohybuje skoro podél siločar...

Ne, že by to nešlo taky vylepšovat (jako všechno),
ale Tondův pokus jsme ocenili. 

(Asi je tu neuvedeme všechny, tak alespoň ty, z nichž vyšly rozumné fotky.
Omlouvám se všem, které jsem nezachytil dostatečně reprezentativně...)
  

Těsně předtím, než museli odjet, nás Tomáš a Marťa stihli seznámit s tím, jak pružné a pevné jsou některé věci, které jsou kolem nás na louce a v lese.

Vendulka a Heronova fontána působí skoro idylicky...

... ale co je tohle?

Temná scéna z akčního filmu?

Vypadá to, jak když se přítomní chystají sledovat popravu!

Ještě stihnout poslední hru mimoodborného programu
(jako mnohé jiné, byla i tahle docela "vypečená" - ale mimo program si zaslouží vlastní stránky)
 - a byla sobota večer a noc a hraštické soustředění 2003 nezadržitelně spělo ke konci.

Skončila Hraštice 2003, těšme se na Hraštici 2004 !

Na Hraštici si totiž cestu najdeme vždycky.

(Protože Malá Hraštice, řečeno malinko poeticky, to pro nás není ani tak místo,
jako stav duše a přístup k lidem a světu...)

Pojeďte příště s námi...