Seznam přihlášených na dvaadvacátou Hraštici. To byla webová stránka, kterou jsme pár dní před prodlouženým víkendem kontrolovali ze všech nejčastěji. A taky předpověď počasí. Protože začínalo být víc než jasné, že pokud nás počasí nepodrží a z oblohy bude vypadávat voda libovolných skupenství, rekordních téměř 50 účastníků Hraštice se uvnitř konečně velké krbárny pravděpodobně záhy ušlape.

Ale severoevropský bůh deště Yr.no nám nakonec zůstal nakloněn – hraštická louka se pět dní bez ustání koupala ve slunci a umožnila nám tak trochu toho spokojeného bádání, pokusničení a všelikého herního dovádění.

Nevím přesně, čemu se smějí, ale taky vám přijde, že Dana si nasazuje rohy?

Téma letošní Hraštice znělo Příběh, což inspirovalo k cestě po stopách objevů a vynálezů – předem připravené náměty na experimentování lze najít zde. Jak to ale každoročně bývá, lidská (a obzvlášť matfyzácká) tvořivost se rozběhla mnoha více či méně netušenými směry, a tak nakonec vznikly konstrukce a měření vskutku rozličné, jak naznačují dokumentace sepsané autory některých projektů:

Curieho motory (Tomáš Dolák)
Dva drobné optické experimenty (Tereza Hofrichterová)
Hliníková koule (Tomáš Tayari)
Model oka (Jana Kyšková, Jan Legerský)
Newtonova houpačka a Archimédův šroub (Václav Fojt, Tomáš Kopřiva)
Oerstedův pokus, Ampérův zákon a pokus „skoro Rutherfordův“ (Leoš Dvořák)
Optické přístroje Jaromíra Kekuleho
Windbelt (Anežka Bendová, Lydia Ceháková)
Chladniho obrazce (Martina Chamrová, Ivana Špilínková)

Příběh byl ovšem inspirativní nejen pro naše vědecké počínání, ale také pro mimoodborné radovánky, počínaje drobnými hříčkami na prosluněné louce, pokračuje odpoledními hrami a konče ztichlým nočním lesem. A kdo nebral noc příliš vážně a ráno si hodně přivstal…

Kapitolu samu pro sebe samozřejmě tvořila kuchyně, o níž se dá psát jen v superlativech, a tak o ní psát nebudeme raději vůbec a ukážeme pár jejích (v hraštických podmínkách) výtvorů: