Rok 2019 umístil květnové svátky doprostřed týdne, a tak se mohla letošní Hraštice chlubit přívlastkem rekordní, aspoň co se délky týče. Již v úterý odpoledne užila známá louka postavičkami, které stavěly stan, dezinfikovaly kuchyň, bojovaly s okenicemi, případně se snažily vydolovat ze studny vodu zdravotně nezávadných parametrů.

Po roce znovu oživlý srub na hraštické louce

Odborné bádání bylo letos zastřešeno tématem Vzájemné působení, což se dá vykládat značně volně – a tak zatímco někteří z nás zkoumali síly mezi magnety, napínání strun nebo startovací parametry raket, jiní působili lopatkovým kolem na vodu v potoce či létajícím deltoidem na vzdušné masy nad základnou. A protože jaro k nám bylo i letos navzdory předpovědím milostivé, změnila se v laboratoř nejen krbárna, ale i většina louky (což ne vždy potěšilo majitele stanů, zejména těch v okolí odpalovací rampy, a také oba břehy potoka pod svahem, který dostal zbrusu novou lávku. O kvalitě projektů a pracovní atmosféře svědčí jak následující fotky, tak projektové dokumentace.

Síla namáhající strunu violoncella (Tereza Hofrichterová)
Lávka (Ondřej Broža)
Drak (Libor Adámek, Tomáš Škraban)
Telegraf (Jana Kyšková)
Termofólie fyzikálně (Marta Nocarová)
Rázostroj (Lýda Ceháková)
Jak je to s polovodivostí grafitu (Petr Kácovský)
Siloměr (Štěpánka Fryčová, Jitka Bláhová, Lukáš Weissgráb)
Leidenfrostův jev (Tomáš Dolák)

Hraštická Observatoř Večerní a Noční Oblohy (zkratku čtenář snadno domyslí…) v akci

Zátiší, při kterém srdce fyzika poskočí :-)

Mezioborové propojení kmitání a optiky v Lýdině podání

A vzájemně jsme na sebe působili i během mimoodborného programu, znovu v různých formách. Posnídaňové nastartování zařizovaly drobné hří(či)ⁿčky (kde s rostoucím n rostla i jejich záludnost), zatímco odpoledne jsme se potýkali se sklonem kopce v lese nad základnou a také sklonem státních institucí nedat učiteli ve školství nic zadarmo. Večery pak patřily krbárně, kytarám, labyrintu světa, ráji srdce a podobně…