Soustředění
Nekoř 2003
Skryje 1997
Kladina 1996
Světlá 1995
Krkonoše 1994
... a další, starší již zahalené v mlhách
Partner tábora
Toto soustředění pořádá Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy.
Letos jsme se na soustředění sešli v Kořenově v Krkonoších v termínu 21. 7. – 4. 8. Pojďme se společně podívat, co jsme všechno zažili…
Odborný program byl letos zastřešen trošku historickým tématem – Co věděli už staří Řekové. Otázka podtitulu se pak ptá, zda to víme taky. Tomuto tématu byly částečně přizpůsobeny projekty i přednášky lektorů.
Realizováno bylo 18 více či méně historických :-) projektů – viz následující seznam. S některými z nich se můžete seznámit podrobněji – rozklikněte si je.
Autoři: Kryštof Hes, Adam Tywoniak; Konzultant: Jaroslav Reichl
Cílem projektu bylo sestrojit jeden z nejzajímavějších Heronových vynálezů – automatické otevírání chrámových dveří.
Autoři: Adéla Miklíková, Jan Stopka; Konzultant: Zdeněk Polák
Cílem projektu bylo sestrojení levitujícího stroje napájeného solárními články.
Autoři: Jan Hadrava, Martin Mirbauer, Jan Sixta; Konzultant: Roman Cach
Původním cílem projektu bylo zkonstruovat jednostrunný hudební nástroj, na kterém by bylo možné ukázat rozdíl mezi standardním komorním laděním a laděním pythagorejským. Projekt byl následně rozšířen o demonstraci různých typů snímačů zvuku. Zvuk získaný snímači lze následně upravovat pomocí vyrobeného kytarového efektu.
Autoři: Vít Boček, Tomáš Pivoňka, Dan Platil; Konzultant: Zdeněk Polák
Autoři v rámci projektu postavili tři funkční rádia přijímající na středních vlnách. Jako anténa posloužit drát dlouhý cca 20 metrů.
Autoři: Jakub Šlosárek, Michael Tvrdík, Martina Valešová; Konzultant: František Louda
Projekt měl za cíl postavit komunikační světelnou bránu, v níž je v matici umístěno devět světel. Různé kombinace světel kódují jednotlivá písmena a číslice, tři světla svítí pořád a definují tak „rám“ matice. Každému symbolu je pak přiřazena jedna klávesa na „klávesnici“.
Autoři: Pavel Dušek, Milan Němý; Konzultant: Věra Koudelková
Autoři v rámci projektu postavili tři funkční rádia přijímající na středních vlnách. Jako anténa posloužit drát dlouhý cca 20 metrů.
Autoři: Petra Kaštánková, Veronika Valešová; Konzultant: František Louda
Cílem projektu bylo postavit zařízení, které bude demonstrovat princip Riemannova integrálu pomocí nalívání vody. Jako základ posloužila makrolonová deska složená z úzkých trubiček. Po kalibraci desky byla integrovaná funkce „nalita“, zjištěn objem nalité vody a pomocí něj vypočítán obsah plochy pod grafem.
Jako novinku jsme v letošním roce zařadili jeden informatický kurz který běžel paralelně k fyzice i matematice. Účastníci si tak vybírali v prvním ranním bloku z následujících témat:
Ve druhém bloku pak byly na výběr témata:
Během tábora nás přejeli navštívit a popovídat o zajímavém tématu:
Jako dobrovolnou večerní přednášku pak RNDr. Zdeňka Koupilová, Ph.D., nabídla povídání o Higgsově bosonu. Navíc náš „absolvent“ Martin Hájek během své návštěvy nabídl přednášku o elektronkách.
Všem lektorům moc děkujeme za jejich ochotu.
Dovolte, abych se představil – doktor John Watson. Pravděpodobně Vám moje jméno něco připomíná. No ovšem, nemýlíte se, geniální detektiv Sherlock Holmes mne poctil svým přátelstvím.
Byl jsem často svědkem složitých případů, které tak brilantně řešil, a vedl jsem si o nich podrobné zápisky. Jednoho léta můj přítel na doporučení svého lékaře – ano, moje doporučení – vyhledal k odpočinku a relaxaci klid českých kopců a hor. Jako Holmesův nejbližší přítel jsem se zároveň připojil jako doprovod.
I v nádherné krajině jizerských, krkonošských a jiných přilehlých kopců a hor…
…však bujel zločin. V okolí chaty Zvonice, kde jsme trávili čas dlouhými procházkami, jsme narazili na násilníky, překupníky, tajné zločinecké spolky, profesionální výrobce amatérských výbušnin, ba dokonce sem tam nějakého toho vraha!
Jen jediný muž by dokázal takto rozbujelý strom zločinu vykořenit – ano, jedině můj dobrý přítel, pan Sherlock Holmes! Už mnohokrát prokázal, že je schopen – pochopitelně vždy s drobnou pomocí mé maličkosti – rozplést pavučinu každého případu, odhalit tajná hráčská doupata, odkrýt a zaznamenat organizaci celého londýnského podsvětí a dokonce – byť to byl úkol z kategorie nejsložitějších – se ani neztratil při cestách londýnským metrem.
V případu zmizení profesora Williamse, o jehož řešení byl můj přítel během svého pobytu v Čechách požádán a jež pracovně nazývám Záhada v Cambridge, byl však několikrát s rozumem v koncích i on. Rychlá rekonstrukce krádeže trezoru s tajnými plány však odhalila, že pachatelé museli použít jeřáb a odvézt trezor například na zahradním kolečku jednoduše nebylo možné.
Nakonec jsme však pachatele odhalili a přichystali na něj léčku. Po důkladné hudební i pěvecké přípravě jsme zorganizovali divadelní představení, kam jsme podlého agenta Bentleyho vylákali. Těsně po závěrečné děkovačce byl pan Bentley zatčen a tak za potlesku diváků kromě divadelního představení skončil i náš příběh a společně s ním celá záhada v Cambridge.
25. 9. 2011 (c) Docík, Věrka a Pavel