Soustředění
Nekoř 2003
Skryje 1997
Kladina 1996
Světlá 1995
Krkonoše 1994
... a další, starší již zahalené v mlhách
Partner tábora
Toto soustředění pořádá Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy.
Pojďte se na několika řádcích projít naším letošním soustředěním, které se konalo v termínu 17. července 2014 - 2. srpna 2014 v Plasnici v Orlických horách.
Letošní odborný program byl zastřešen tématem Kdo to za nás pracuje aneb energie kam se podíváš, a tak jako každý rok byla jeho náplň rozdělena do několika částí:
Odborná část soustředění začala kreativní aktivitou, během které měli účastníci soustředění za úkol sestrojit střelné zařízení odpalující projektil do maximální možné vzdálenosti. Projektilem přitom byla gelová kulička o průměru přibližně 1 cm používající se k výživě rostlin ve vázách. Během hodiny se účastníkům podařilo sestrojit velmi důmyslná zařízení, jejichž činnost později ukazovali prakticky. Ačkoliv u některých těchto zařízení nastala při odpalu samodestrukce, všechna zařízení měla nápad a byla (vzhledem k omezenému materiálu na stavbu) sestrojena velmi precizně.
Hlavní náplní soustředění tvoří práce účastníků na vybraných projektech. Z více než 40 projektů, které byly pro účastníky připraveny, jich bylo realizováno celkem 22. Jednalo se o projekty, v rámci kterých účastnicí konstruovali různá zařízení, proměřovali a následně vyhodnocovali průběhy fyzikálních veličin, natáčeli krátká videa (tzv. slow motion a filmové triky), ale také zkoumali zajímavé matematické závislosti a vlastnosti. Výsledky své práce pak účastníci prezentovali na již klasické závěrečné konferenci. Zde je seznam 22 zpracovaných projektů:
Autor: Jiří Ledvinka; Konzultant: Martin Hájek
Možná to znáte z filmů - hlavní hrdina zavolá někomu na mobil a tím na dálku něco zapne, aktivuje, rozsvítí... O to se pokusil i tento projekt!
Autorky: Kateřina Limburská, Tereza Fleková; Konzultant: Zdeněk Polák
Spektrometrické prozkoumání fluorescence a forsforescence (nejen) roztoků.
Autoři: Martin Kaplan, Adam Tywoniak, Petr Vincena; Konzultant: Zdeňka Koupilová
Projekt využívající částicovou kameru se zaměřil na kvantitativní i kvalitativní studium radioaktivního záření.
Autoři: Otakar Frankl, Jan Levínský, Kateřina Žilavá; Konzultant: Zdeněk Polák
Cílem projektu bylo spínat akustický přenos pomocí laserového paprsku.
Autoři: Michael Stanek, Jan Dunder; Konzultant: Jaroslav Reichl
V rámci projektu byly zkontruovány optické klamy založené zejména na práci s perspektivou jako Penroseův trojúhelník, Sugiharova iluze apod.
Autor: Jan Šetina; Konzultant: Martin Hájek
Cílem projektu bylo sestavit elektronkový zesilovač.
Tak jako každý rok, i letos prezentovali řešitelé práci na svých projektech ostatním účastníkům soustředění na závěrečné konferenci. A prezentované projekty byly i letos velmi kvalitní.
Nabídka kurzů (zejména z fyziky) byla částečně podřízena odbornému tématu tábora. Po loňských zkušenostech, které jsme získali zpětnou vazbou od účastníků v závěrečné anketě, jsme opět nabídli kurz informatiky. Ale tentokráte ne v samostatném bloku, ale stejný kurz byl zařazen paralelně s kurzy fyziky a matematiky. Účastníci tak mohli vybírat z těchto kurzů:
Fyzika:
Matematika:
Informatika:
Na letošní soustředění přijalo pozvání pět lektorů, kteří přednesli své přednášky v prvním týdnu soustředění:
Všem lektorům za čas strávený na soustředění a za přednesení přednášky děkujeme!
Po náročných deseti měsících, které jsme strávili ve školních lavicích, jsme se rozhodli si letošní prázdniny užít plnými doušky. U společnosti MimoPromo s.r.o. jsme si vybrali čtrnáctidenní zájezd na ostrov Bao Bao v Jižním Pacifiku, který nabízel neutuchající zábavu a mnoho nezapomenutelných zážitků.
Ani jsme se nepřevlékali ze svých uniforem a rovnou ze školy jsme vyrazili na letiště v Plasnici. V neděli večer, 20. července 2014, po náročném odbavovacím procesu a dlouhém bloudění po letišti, jsme se konečně pohodlně usadili do letadla a těšili se na následující příjemně strávené dva týdny.
Nikdo z nás ale netušil, že kapitán Vlk a druhý pilot Kulihrášek zpanikaří při prvním náznaku problémů. Jakmile zjistili, že letadlo z neznámých důvodů začalo hořet, sbalili jediné dva padáky, které na palubě byly, a vzali do zaječích. Letušky, s nezanedbatelnou pomocí pasažérů, se snažily letadlo uhasit. To se jim sice po chvíli podařilo, nicméně na palubě letadla nebyl nikdo, kdo by stroj uměl pilotovat. A tak jsme se řítili neznámo kam a doufali jsme, že nás prozřetelnost nenechá na holičkách a zařídí, abychom se v pořádku dostali na zem.
Naše přání byla naštěstí vyslyšena. Po krkolomném přistání v neprostupné džungli jsme se vypotáceli z letadla a zjistili jsme, že největší újmu utrpěl náš oděv – naše školní uniforma. Oblečení některých „šťastlivců“ po pádu ani moc potrhané nebylo, takže jsme se rozhodli to sami napravit.
Po chvíli běsnění a trhání oděvů svých i cizích jsme se rozhodli zjistit, v jakých končinách jsme se to vlastně ocitli. Chtěli jsme najít civilizaci či alespoň příjemnější místo na přespání, než je doutnající vrak letadla. Prodírali jsme se džunglí, až jsme se dostali na mýtinu, kde jsme se rozhodli přečkat první noc. Zážitky z toho dne nás vyčerpaly natolik, že jsme na mýtině všichni zalehli a okamžitě usnuli, a ani nás nenapadlo, že bychom mohli na noc rozestavět hlídky. V noci se nám zdály příšerné sny – zdálo se nám, že sedíme ve škole a učíme se. Brr, člověk by čekal, že po takovém dnu se mu budou zdát jinačí noční můry, ale pro nás tím největším strašákem zůstávala škola. To jsme ale ještě netušili, se na nás chystá…
Když jsme se druhý den ráno probudili, čekalo nás nemilé překvapení. Většina našich potravinových zásob, které jsme si přinesli z letadla, zmizela. Jeden náš spolucestující biolog byl přesvědčen o tom, že nám jídlo odnesl vzácný druh gekona, gekon lidojedožravý. Pokud by byl jeho odhad správný, znamenalo by to, že se někde kolem nás vyskytují i lidojedi. Proto jsme se rozhodli, že se rozdělíme do skupin a zkusíme zjistit, kde to vlastně jsme. Kromě průzkumu terénu bylo potřeba vyslat také jednu skupinu na lov zvěře a sběr kořínků, abychom nestrádali hlady.
Když jsme se odpoledne zase všichni sešli na naší mýtině, průzkumné týmy nám sdělily, co zjistily. Naše obavy se naplnily. Byli jsme na pustém ostrově. Tedy, dá se mluvit o pustém ostrově, když na něm žije skupina lidojedů?
Když jsme zjistili, že jsme na ostrově s lidojedy, bylo potřeba se s touto skutečností nějak vypořádat. Proto jsme si na mýtině postavili skrovné příbytky a kolem našeho tábora jsme rozmístili množství pastí, jejichž účelem bylo držet lidojedy co nejdále od nás.
Nicméně, ve strachu před lidojedy se nedá žít věčně. Po několika měsících, které jsme na ostrově strávili (bez jakékoli vidiny na záchranu), jsme tedy opustili mýtinu a vydali jsme se hledat bezpečnější útočiště. Na naší cestě nás však čekalo neuvěřitelné překvapení. Zjistili jsme, že náš opuštěný ostrov není zase až tak opuštěný. Kromě domorodých lidojedů jsme narazili i na turisty, kteří nás nasměrovali do malého přístavního městečka.
Nejen že jsme tak objevili, že se na ostrově nachází civilizace, ale navíc jsme s překvapením zjistili, že jsme ztroskotali na ostrově Bao Bao, který byl naší původní destinací. Aby toho nebylo málo, právě ten den odjížděl z tohoto prokletého ostrova poslední trajekt v sezoně. Protože jsme už měli plné zuby lidojedů i gekonů, rozhodli jsme se, že se musíme stůj co stůj na palubu tohoto trajektu dostat.
K trajektu jsme doběhli na poslední chvíli, a jakmile jsme se nalodili, koráb se vydal na cestu. Okamžitě z nás spadla všechna únava, veškerý strach a obavy. Jsme zachráněni! A je potřeba to pořádně oslavit!
Jen nás trošičku znepokojuje, že kapitán lodi se jmenuje Vlk...
12. 8. 2014 © Petr, odborníci Mimoňi