Metody práce v přírodovědných hodinách
(analýza mezinárodních výzkumů TIMSS a PISA)
Byla vyhledána a zpracována data k vybraným otázkám z učitelských, žákovských a školních dotazníků výzkumu TIMSS 1995 a 1999 a žákovských a školních dotazníků výzkumu PISA 2000 a 2003 týkajícím se metod výuky, konkrétních postupů a učebních strategií. Celkem bylo zpracováno 93 otázek. Zpracovaná data jsou k dispozici ve formě tabulek s absolutními a relativními četnostmi odpovědí.
Získaná data jsou uspořádaná podle typu dotazníku: učitelský, žákovský, školní. U vybraných otázek, které byly v nezměněné nebo obdobné formě součástí dotazníků v různých letech, jsou vytvořeny grafy s relativními četnostmi odpovědí, aby bylo možné sledovat změny, ke kterým došlo v průběhu let. Podobně jsou uvedeny grafy i u vybraných otázek, které byly v nezměněné nebo obdobné formě součástí dotazníků pro jednotlivé populace testované ve výzkumu TIMSS 1995. Zde se dají sledovat změny pro jednotlivé věkové kategorie.
U otázek, kde byly k dispozici mezinárodní výsledky, je uvedeno i srovnání se zahraničím.
Všechny výsledky a závěry lze nalézt v podrobné zprávě. Dále uvádíme jen ukázku zpracování jedné z položek a stručné shrnutí vybraných závěrů.
Provádění pokusů
Podle údajů uvedených 13letými žáky ve výzkumu TIMSS prováděli čeští učitelé pokusy méně než jejich zahraniční kolegové. Ve většině hodin fyziky je vidělo 61 % českých žáků v roce 1995 a 56 % v roce 1999 (viz graf 4).
Graf 4: Předvádění pokusů učitelem
Málo časté bylo v českých hodinách přírodovědy a fyziky také samostatné experimentování žáků. Nikdy se s ním nesetkalo 35 % 9letých žáků a 27 % 13letých žáků v roce 1995 a 23 % 13letých žáků v roce 1999 (viz graf 5).
Graf 5: Provádění pokusů žáky a laboratorní cvičení
V mezinárodním srovnání pro 13leté žáky v roce 1995 jsme byli zemí, kde ve většině hodin fyziky dělali žáci sami pokusy nejméně po Maďarsku (20 %). V hodinách s integrovanou výukou přírodovědných předmětů mělo nižší procento jen Španělsko (23 %). Naopak nejvyšší procento těchto aktivit ve většině hodin fyziky uváděli žáci Švédska (82 %), v hodinách integrovaných přírodovědných předmětů pak žáci Anglie (91 %). Do roku 1999 se u nás situace významně nezměnila. Ve většině hodin fyziky dělali sami pokusy méně jen žáci Maďarska (21 %), v hodinách s integrovanou výukou pak žáci Itálie (18 %).
Videostudie prováděná v rámci výzkumu TIMSS v roce 1999 ukázala, že samostatné praktické aktivity se objevily v 23 % českých přírodovědných hodin, v průměru jim bylo v hodinách věnováno jen 4 % času. V obou případech to bylo nejméně z 5 zemí účastnících se videostudie.
Ve výzkumu PISA 2006 uvedlo 19 % českých žáků, že učitel předvádí demonstrační pokusy ve všech nebo ve většině hodin. Odpověď, že učitel neprovádí pokusy nikdy nebo téměř nikdy, zvolilo 36 % českých žáků. Zemí, kde učitelé podle žáků nejvíce provádějí pokusy, bylo Německo. Výsledky jsou v grafu 6.
Ještě větší byly rozdíly v případě samostatné experimentální činnosti žáků. Podle výzkumu PISA 2006 samostatně provádělo praktické pokusy ve všech nebo ve většině hodin 9 % českých žáků. Odpověď, že pokusy neprovádějí nikdy nebo téměř nikdy, uvedlo 42 % českých žáků. Zemí, kde žáci nejvíce experimentují, bylo Dánsko. Výsledky jsou v grafu 7.
|
Graf 6: Učitel žákům předvádí demonstrační pokusy (ve všech nebo většině hodin) |
Graf 7: Žáci provádějí praktické pokusy v laboratoři (ve všech nebo většině hodin) |
Stručné shrnutí nejzajímavější zjištění z provedených analýz:
- Obsah a metody výuky ovlivňovaly podle ředitelů českých škol testovaných ve výzkumu TIMSS v letech 1995 a 1999 v největší míře učitelé a sami ředitelé. V roce 1995 byl u 9letých i 13letých žáků přisuzován poměrně velký vliv i vydavatelům učebnic, který do roku 1999 výrazně poklesl. Žáci obsah a metody práce podle ředitelů příliš neovlivňovali.
- Vliv českých učitelů na výběr učebnic od roku 1995 do roku 1999 podle zjištění výzkumu TIMSS výrazně vzrostl. Doba výuky založená na učebnicích naopak do roku 1999 poklesla.
- Podle ředitelů českých škol testovaných ve výzkumu PISA vzrostla od roku 2000 do roku 2003 výrazně odpovědnost učitelů a také ředitelů za volbu učebnic. Významně stoupla rovněž odpovědnost učitelů za určování obsahu předmětů.
- Ředitelé českých škol testovaných v rámci výzkumu PISA v letech 2000 a 2003 vyslovovali podporu aktivním a inovativním metodám výuky. K tradičním metodám se přiklánělo jen 8 % z nich.
- Při výběru probíraných témat hrály v roce 1995 i 1999 v ČR nejdůležitější roli státní osnovy. Způsob výkladu ovlivňovaly v roce 1995 nejvíce a v podstatě stejným dílem učebnice a metodické příručky, v roce 1999 pak zejména učebnice pro žáky, vliv metodických příruček poklesl. Při plánování hodin spoléhali v roce 1999 čeští učitelé nejvíce na vlastní přípravy, potom na učebnice žáků, případně na jiné učebnice a prameny.
- Výuku přírodovědných předmětů na českých školách testovaných v rámci výzkumu TIMSS v roce 1995 a 1999 omezovali podle učitelů nejvíce žáci s odlišnými studijními předpoklady. Dále to byli žáci, kteří nemají zájem o výuku a žáci, kteří vyrušují. U učitelů 13letých žáků v roce 1995 a v roce 1999 to pak byla ještě špatná morálka žáků. Učitelé 9letých žáků v roce 1995 uváděli jako faktor, který dost ovlivňuje výuku, nedostatek pomůcek pro ně a pro žáky.
- Za nejdůležitější předpoklad pro úspěšnost v přírodovědných předmětech považovali čeští učitelé schopnost tvořivého myšlení a logické uvažování. Nejmenší důležitost byla přikládaná pamatování vzorců a postupů. V mezinárodním srovnání kladli čeští učitelé menší důraz na schopnost zdůvodňovat své postupy a řešení, menší váhu přikládali i porozumění použití přírodních věd v praxi.
- Naprostá většina českých učitelů byla názoru, že pro vyučování přírodovědných předmětů je důležité mít rád žáky a mít pro ně pochopení.
- Podle zjištění výzkumu PISA v roce 2000 se čeští žáci učili cíleně a hledali souvislostí mezi studovanou látkou a poznatky získanými odjinud více než byl mezinárodní průměr. Pamětní učení používali čeští žáci méně než žáci většiny ostatních zemí.
- Výzkum TIMSS ukázal, že čeští učitelé věnovali v přírodovědných hodinách nejvíce času výkladu látky, což potvrzovaly i výpovědi žáků. Další v pořadí bylo procvičování s pomocí či bez pomoci učitele. Čas věnovaný demonstračním pokusům a experimentování žáků byl výrazně pod mezinárodním průměrem.
- Podle zjištění výzkumu TIMSS vyžadovali čeští učitelé po žácích ve většině hodin, aby zdůvodňovali svá tvrzení. K poměrně častým aktivitám patřil také zápis pozorování a vysvětlování jevů (četnost této aktivity do roku 1999 významně poklesla). Méně častá byla práce s tabulkami a grafy. V mezinárodním srovnání patřila ČR v roce 1995 k zemím, kde byly aktivity vyžadující přemýšlení požadovány v hodinách v největší míře. V roce 1999 pak byla ČR naopak pod mezinárodním průměrem.
- Čeští žáci všech věkových kategorií uváděli, že poměrně často při řešení úloh používají věci z každodenního života. Velmi zřídka žáci řešili projekty.
- Nejčastěji používanou formou výuky u 9letých i 13letých žáků byla v ČR podle zjištění výzkumu TIMSS práce učitele s celou třídou, druhou pak samostatná práce žáků s pomocí učitele. Podobně tomu bylo i v zahraničí. Nejméně častou formou práce byla v ČR skupinová práce či práce ve dvojici bez pomoci učitele, která patřila v zahraničí k těm více používaným.
- Česká republika patřila v roce 1995 i 1999 k zemím, kde byli žáci zatěžováni domácími úkoly málo. Tuto skutečnost potvrdil i výzkum PISA v roce 2000.
- Podle českých učitelů 13letých žáků dotazovaných ve výzkumu TIMSS v roce 1995 a 1999 byly nejčastějšími podklady pro hodnocení žáků vlastní testy učitele a také práce žáků v hodině. Podobně tomu bylo v zahraničí. Nejmenší váhu přikládali čeští učitelé domácím úkolům. Tím se lišili od kolegů v zahraničí. Menší roli než ve většině ostatních zemí hrála v ČR při hodnocení práce na projektech a praktická cvičení.
- K hodnocení žáků se podle ředitelů českých škol testovaných ve výzkumu PISA 2000 a 2003 využívaly v obou letech zejména domácí úkoly či žákovské projekty, testy vytvořené učitelem a učitelův úsudek. V roce 2003 pak vzrostla četnost škol, kde se využívaly standardizované testy.
- Svému odbornému růstu věnovali čeští učitelé přírodovědných předmětů dotazovaní ve výzkumu TIMSS v roce 1995 v případě 9letých žáků spíše více času (1,7 hod týdně) než jejich zahraniční kolegové, u učitelů 13letých žáků jsme naopak patřili k zemím, kde byla tato doba nejkratší (1 hod týdně). Do roku 1999 došlo k jejímu nárůstu (1,8 hod týdně).
Plánujeme, že obdobně budou analyzovaná i data z dalších šetření výzkumů TIMSS i PISA a statistika bude průběžně doplňovaná. Bude tedy možné např. zjistit, zda a jak se zavedení RVP promítne do postojů žáků i přístupu učitelů. V současné době jsou již zpracovávána data z výzkumu TIMSS 2007.
nahoru